 |
| Návrat na "Informace z chovu" | |||||||||||||||||||||||||||||||
|
 William zvaný Billy přibyl do Česko-Slovenska
16.7.2001 jako dvouměsíční
mimino.
Jméno má jednak po anglickém princi, aby bylo hned jasné jak je urozený a pak také po Shakespearovi, po kterém bude zcela jistě pracovitý a moudrý. Změna prostředí, státu ani řeči ho ani v nejmenším nezaskočila a od prvního okamžiku se choval naprosto suverénně v každé situaci i prostředí, ve kterém se ocitl. Rozhodl se plnit svou funkci euroobčana a bilingvního psa jaksepatří a být těžce v pohodě. Podle něj je nejdůležitější dobře a hlavně dostatečně se na všechno najíst (případně i nažrat). Spořádá tedy prakticky cokoli je mu předloženo (tím lépe když se mu podaří ukořistit něco, co pro něj sice nebylo, ale je to aspoň trochu jedlé) a hlavně v jakémkoli množství. V tomto ohledu nezná bratra ani kamaráda a pokud jde o jídlo, „nemíní se s nikým dělit“. Posnídá pribináčka, povečeří maso s přílohou a v mezidobí se cpe granulemi. Eukanuba je fajn, ale pokud není, hlady trpět nebude a spolyká třebas i Alíka. Má-li zatím bydlet v paneláku, budiž, bude ochotně jezdit výtahem a pro klid v domě se během kratičké doby naučí i čistotnosti. Aby se mu ani omylem nepřihodila nějaká ta loužička, raději ve dvou a půl měsících odkouká od svého staršího králičího kolegy zvedání nožičky. A také aby si někdo nemyslel, že on je ten malý, když je už dávno těžší než ten králičí prcek. Na vycházkách se ohromně rád seznamuje se všemi psy (na velikosti nezáleží, i s dogou si lze hrát) a také se všemi lidmi. Nejprve bez rozdílu, později si každého prohlédne a běda naznačí-li dvounožec, že ho Billy zaujal. Těžko se ho pak zbavuje a když je bláto, odnáší si památku na něj na svých nohavicích. Výlety? No fajn! Kdykoli a kamkoli. Autem bez problémů,
vlak a hromadná doprava také nejsou k zahození, je tam více
potenciálních členů Billyho
fan-klubu. A protože je europes tak do půl
roku zvládne čtyři evropské státy.
Podívá se do svého budoucího působiště na Slovensko na kolegy
jezevčíky, kteří zde norují o jakési CACITy a také dvakrát do
Polska. Vůbec ho nepřekvapí, že i
tady by ho chtěli a už si ho Vychází vstříc svým majitelům a dělá jim jen radost. Hlava se mu protahuje takřka před očima. Srst má jako dráty a asi proto, že to dobře vypadá, obrostly mu už tak mohutné tlapy výraznou srstí. Má i vousy a obočí a skoro černé oko. Jakkoli se snažil, aby s něj byl mastif, díky hamižnosti dvounožců, kteří s ním bydlí a kteří mu nedali najíst jak si přál, dotáhl to v osmi měsících jen na 7,80 kg. Ale jen počkejte až se naučí otevírat dveře ledničky stejně jako ty u výtahu – určitě molossy nejen dohoní, ale i předhoní. Své české adoptivní příbuzné
i jejich přátele má rád, slovenského adoptivního taťku
toleruje, přestože si ho pokaždé jen prohlíží, zda mu
nějaký chloupek neroste křivě. Ale
zase se ho zastává, když na něj adoptivní mamina nasazuje, že
zlobí. No slyšeli jste to – drsňák
s modrou krví a zlobit? Zvládá další a další dovednosti, jako je chození na vodítku a spaní v posteli (kdyby neměl tak tlustý zadeček, jistě by do ní uměl skočit dříve než v půl roce). Byl se podívat i na výstavách, ale kromě spousty psích kamarádů, ke kterým ho ale většinou nepustí ho nezaujaly tak, jako například barva, nakapaná v lese. Tu sledoval s ohromným zaujetím a divil se, proč byl po několika metrech odnesen se slovy, že na to má ještě čas. Podobně se ho dotklo když byl ve 4,5 měsících na noře, udělal ji jako jiný český jezevčík za zarážkou na samé „čtyřky“, ale nikdo mu to nikam nezaznamenal. Tak příště raději už na Slovensku naostro. V pěti měsících se byl podívat na kamarády, kteří už dělají zkoušky doopravdy a srnec jej tak rozčílí, že u něj hlásí jako účastník memoriálu Karla Podhajského a když ho kamsi odnesou, dlouho na něj vzpomíná.
První setkání s ježkem bylo dramatické, bohužel hlavně pro ježka. Přestože byl z rodu těch největších bodlináčů a Billy byl na vodítku, trvalo chvíli, než se ho paničce podařilo z Billovy zřejmě pancéřované tlamy vyprostit. Ani kočku nemíní Billy tolerovat a jednu, kterou stačil dohnat, držel za zadní část těla, nedbaje jejích drápů. Tyhle vlastnosti z něj nedělají právě ideálního obyvatele pražského sídliště poblíž lesa, kde je nejrůznější zvěře více než leckde v revíru.
Svého šlechtického původu si je plně vědom a nepotřebuje si k tomu ani prohlížet svůj rodokmen, nad kterým s nadějí vzdychají majitelé. Má přece být po kom krásný: oba rodiče jsou šampióni. Obě babičky jsou mezinárodní šampiónky krásy. Prababička je světová vítězka a maminka světová vítězka mladých. A nadaný má také po kom být: taťka i jeho oba rodiče jsou pracovní vítězi, maminka dělala zkoušky hlasitosti jako mladá holka, pak barvářské zkoušky a norování. Ovšem bábinka z její strany je mimo jiné i italskou pracovní šampionkou, stejně jako rodiče francouzského dědečka ze strany táty. Pracovních vítězů a šampionů má v prvních třech generacích 9 a v té čtvrté 14 dalších. Tak pokud mu to majitelé nezkazí, má prý doktorát, ne-li kandidaturu věd, jisté. S uspokojením zaznamenal, že se mu u strejdy Říhy na Vytůni narodilo sedm nevlastních brášků a sestřiček po taťkovi (ten se, panečku, činí). Ale i když se na ně zajel podívat, neukázali mu je, že prý jsou ještě maličcí. To přitom Billy umí být ke štěňátkům něžný, nakonec už jich pár vychoval – navíc těch trpasličích. A přežila to!
Lenka F a i r a i s l o v á
WILLIAM
vom Jurahang, * 15.05.2001
|
|||||||||||||||||||||||||||||||
zamlouvají pro své slečny na vdávání.
V Polsku také poprvé potká příslušníka rodu Vulpes
vulpes a vyhlásí mu nesmiřitelný celoživotní boj. Zatím jen přes
dráty klece a zarážku v noře, ale „jen počkej, zajíci!“,
tedy vlastně „liško!“ Svou všestrannost předvede už
ve třech a půl měsících svým
obdivovatelům při zametání areálu
velkými borovými větvemi, které nosí v tlamě stejně jako
vycpanou kunu. Chystá se brzy zajet i do své rodné vlasti, podívat
se na maminku a sestřičky a také na ty hodné lidičky,
v jejichž ložnici se narodil a vyrůstal.
Pravda, trošku utíká, ale to
jen když někde vidí něco zajímavého
(psa, dobře naladěného člověka,
ještě lépe dítě nebo jiné
zvíře). Venku sice sebere a sežere
cokoli najde, ale jen proto, že ho doma šidí.
Ale po přečtení českého
zkušebního řádu usoudil, že je pro
neduživce a rozhodl se skládat zápočty na Slovensku, aby
si prohlédl kočku (aspoň)
v kleci a lišku zoči-voči.