Dodatek k WILLIAM vom Jurahang

Billy se pomalu rozkoukává v lese, na polích a na noře. Přes četné jizvy statečně bojuje i s nejagresivnějšími liškami, diví se proč si nesmí nosit ježky, které nachází při nočních venčeních, domů a také už zjistil, že jsou na světě rychlejší zvířata než on (například takový zajíc).

Jako aktér se zúčastnil i první výstavy a protože rozhodně není žádný „troškař“, začal hned na Evropské VDH výstavě v Dortmundu. Zatímco nás pohled do katalogu vylekal a říkali jsme si, co tady Billy dělá, když v jeho třídě je přihlášeno slovy „šestnáct“ mladých jezevčičích kluků, on to bral sportovně. Nejprve se všichni krátce prošli po kruhu a pak se paní rozhodčí (známá chovatelka drsnosrstých standarů „v.Ahlsensee“ – Brigitte Preuss) rozhodla prohlížet si nejprve každého zvlášť. Na Billyho nadiktovala krásný posudek a po individuálním posouzení posledního psa opět všechny svolala dovnitř. Nechala je chodit okolo a prvního postavila stranou právě Billyho. Zdá se jí nejhorší? To snad ne? Sice většina psů byla pěkných a většina by v Čechách vyhrála, ale tak špatný zase Billy být nemůže… Když začala řadit bokem další pěkné psy, oddechla jsem si. Cizí lépe posoudím, protože nejsem zatížena jejich podrobnou znalostí a vědomím každé sebemenší chybičky. A  rozhodně „do rohu“ šli ti lepší.

Jeden pejsek byl vyloučen, čtyři odešli s velmi dobrou a 11 zbylých včetně Billa začalo opět kroužit po kruhu. Paní rozhodčí podává ruku tu jednomu pak zase dalším  vystavovatelům a Billy stále chodí. Zbývá jich už jen pět a Billova rodina (za kruhem stojíme i s majitelem Billova tatínka, který skončí výborný III. ve své třídě) se raduje, že v nejhorším bude první bez pořadí. Ale ne, odchází další a pak paní rozhodčí staví jiného konkurenta k cedulce s číslicí 4. Takže pořadí!!! Další pes si stoupá k trojce a v kruhu pochoduje Billy se svým starším, výrazným a nejméně o dvě kila „větším“ italským příbuzným. Paní Preuss váhá nekonečných deset minut a staví Billyho ke dvojce. ORZORO della Val Vezzeno vyhrává a vyhrává rozhodně právem. Však se také později stává vítězem plemene když poráží mladou fenku i oba dospělé Evropské vítěze VDH a na závěr je určen druhým nejlepším jezevčíkem výstavy. Billy si veze domů res.CAC/J a pochvalu od paní rozhodčí, která řekla, že od začátku se jí právě Billy líbil nejvíce. A to byl zcela jistě se svými 8.50kg nejmenším a s 11,5 měsíci jedním z nejmladších.

Protože Schoelerovi, kterým patří dík za odchování kvalitního pejska v Dortmundu nebyli, dohodli jsme se s nimi později telefonem, že jim ho brzy přivezeme ukázat. Však už před naším zavoláním vyslechli mnohé gratulace a reference od očitých svědků z výstavy, včetně paní rozhodčí.

Na návštěvě se Billy choval spíš jako na návštěvě tchýně než „babičky“ – nebývale vzorně. Rád by si pohrál se svým mladším bráškou, s nímž jako by si z oka vypadli, ale ten si krátce předtím zlomil přední nohu a tak nebylo žádoucí nějaké velké muchlování. Ještě že je pan doktor Schoeler ortoped, bratříček Yanosch má tu nejlepší péči.

Paní Scholerová, která se v Uně a nově i v jejím „benjamínkovi“ Yanoschovi vidí, byla z Billyho nadšena. Já jsem zase byla nadšena z Uny, která je nejkrásnějším drsnosrstým standardním jezevčíkem, kterého jsem kdy viděla a to bezesporu i přes jejích osm let. Navíc ta léta na ní nejsou vůbec vidět a i chování má mladé, temperamentní, ale příjemné a dobře vychované jezevčice. Teď byla  v dokonalé kondici a na žádné naší výstavě by nenašla konkurenci. Když jsme si povídali o ní a případných partnerech jejích dcer (Ursina byla v ten den krátce před početným vrhem po ICh.Hukkaputkem Bartender a Quinta si teprve ženicha vybírala), usoudila jsem, že v případě Uny je každý výběr partnera jen volbou mezi tím, který pes ji co nejméně pokazí. Taková fena by se měla rozmnožovat klonováním, protože každý krycí pes je horší než ona.

Paní Brigitte nás potěšila zprávou, že plánuje další italský import a tak určitě Billy bude mít v budoucnosti společníka či společnici ze stejné ložnice, v níž se sám narodil.

Den po návštěvě Německa si to byl Billy opět rozdat s liškou a přes mužný šrám na čenichu to byl on, kdo jednoznačně vyhrál. Už je velký kluk a vládu nad norou nehodlá přenechat ani jejím právoplatným obyvatelům.

Však i jeho němečtí sourozenci se činí, v loňském roce starší sestra Ulzana úspěšně zvládla St, Vp, vodní test, norování i zkoušky společenského psa, Landesjugendsieger a CACIB Umberto norování a CACIB Ursina zkoušku hlasitosti. Letos sestřičky Wanja a Wina i pětiapůlměsíční bratr Yanosch (foto) zkoušky hlasitosti.

V první červnovou sobotu Billy absolvoval svou druhou výstavu – mezinárodní v Nitře. Krásně se se svým majitelem předváděl a maďarská rozhodčí Zsuzsana Petik to ocenila vítězstvím třídy mladých (CAJC) nad pěti dalšími mladými psy a posléze i vítězstvím v plemeni (BOB) nad vítězkou třídy mladých a CACIBovým psem i fenou.

Billy si svého úspěchu jistě byl vědom, ale stejně se nám svěřil, že norování jej rozhodně těší víc. Má velmi rád všechny psy, od malých po velké, ale na takové mega-akci, kde si s nimi ani nemůže pořádně pohrát, ho to fakt dvakrát nebaví. A přestože je veden k takové ovladatelnosti, aby jej bylo možné pustit prakticky kdekoliv, tady se během dne na volno dostatečně nevyběhá…

Začátkem léta se Billy přestěhoval ke svému právoplatnému majiteli a má další objekt zbožňování – páneček mu totiž kromě krmení a  lásky nabízí navíc to, co jej nejvíc baví a totiž lov.

Kromě výstav, které jak už víme, Billyho nijak neberou, snad s tou výjimkou, že se na nich obvykle potká se mnou, chodí na pole, do lesa, občas i na noru.

Zúčastnil se mezinárodního norování v Podolí a přestože první den nijak nezazářil, již ten druhý se s poměrně těžkou škodnou vypořádal se ctí a na I.cenu. Za čtrnáct dní podobně zvládl první kolo a ve druhém zpupnou vulpes vulpes chňapl za lopatky, když nechtěla utéct. Stal se z něj tedy oficiální „škrtič“, což je slovo sympatičtější než české „davič“ a kromě toho norník a nositel certifikátu pracovní úspěšnosti.

Po bratislavské výstavě zažil hezký víkend v Polsku. Těžko říci, zda si pamatoval jak tu exceloval coby tříměsíční štěně, ale rozhodně se mu tu líbilo i letos, i když se nemohl zúčastnit soutěže, zkoušek ani výstavy, protože páníček posuzoval. Ale zkusil si norování po polsku a předvedl nám, že tudy cesta nevede, protože po pětiminutovém hlášení u druhého kotle se po zvednutí zarážky rozhodně nenechá přesvědčit, že má pět vteřin počkat a pak lišku vyhnat, jak si představuje zdejší zkušební řád. Pořádně namíchnutý tím, že na ni tak dlouho nemohl, lišce okamžitě předvádí co na Slovensku znamená „škrtič“ a to by tady představovalo jistou diskvalifikaci.

O to více se mu dařilo v obůrce na divočáka, kterého nahání sice ostře, ale ne tak, aby ohrožoval sám sebe. Vyzkoušel si vše co bude potřebovat na honičských klubových zkouškách a tak už se jen těší až bude moci vyrazit a své umění předvést.

Jeho zkušeností přibývá a zadní strana rodokmenu se mu utěšeně plní zápisy. Splnil podmínky pro přiznání junioršámpionátu a zájemci o krytí s ním už také tvoří pořádný seznam.

Lenka F a i r a i s l o v á  

    Návrat na začátek