 |
| Návrat na "Informace z chovu" | |
|
Moje příhody s hladkosrstými jezevčíky začaly
v roce 1960.
Jednoho dne mě kolegyně ze zaměstnání poprosila o pomoc
při výběru jezevčíka. Jeli jsme spolu na adresu inzerující štěňata
a vybrali jsme pejska. Ve vrhu byla ještě černá fenka s pálením,
která se mi velmi zalíbila. Po rodinné poradě jsme ji koupili a
to byl začátek. Jmenovala se Csibi. Od prvního dne se stala
rodinným příslušníkem. Byla jedinou z našich psů, která
vítala příchozí na terase, ceníce zuby v úsměvu. Tehdy
jsem se rozhodl, mít u provždy jen jezevčíky. Vydal jsem se do
kynologického spolku, abych zařídil pro Csibi žádost o rodokmen
(dnes už taková možnost pro jedince bez průkazu původu
neexistuje – poznámka redakce). Pak jsem ji vystavil v Sopotech
a v Poznani, kde získala výbornou a velmi dobrou. Pak jsem
pro ni začal hledat černého krycího psa s rodokmenem. V roce
1962 se mi na výstavě v Poznani zalíbil černý český šampión
ROMY Saklikower, který během svého pobytu v Polsku nakryl
fenku KRASKA z Podkowy Leśnej. Rozhodl jsem se koupit z tohoto
vrhu psa, byl to BORK z Zielonego Boru. 8.května 1964 jsem si
nechal zaregistrovat název chovatelské stanice „Talpa“.
Po šesti letech chovu, 17.září 1970 se ze spojení BORK z Zielonego
Boru – AGATA Artenis (fena pocházející v přímé linii po
Csibi), narodilo se první skvrnité štěně FUGA z Bramy Źulawskiej.
Byla to výjimečná fenka – hnědá, pokropená velkými i malými
skvrnami. Rozhodl jsem se ji koupit. Doma se nazývala Kropka (tečka)
aby lidé, které jsem potkával při vycházkách neměli žádné
pochyby o tom, kterého psa volám.
Ovšem uznání bikolorního zbarvení a získání rodokmenu
pro Kropku nebylo jednoduché – byl to první a jediný exemplář
té barvy v Polsku a chyběla odborná literatura na téma
zbarvení jezevčíků. Konečně, po dlouhém starání, díky
zaangažovanosti a neústupnosti tehdejší předsedkyně chovatelské
komise gdaňského kynologického spolku, paní Teresy Szydlowské,
podařilo se získat schválení hlavní organizace a průkaz původu
pro Fugu. Na výstavách v Toruni, Sopotech, Poznani, Olštýně
i Varšavě dostávala ocenění výborná či velmi dobrá a vyvolávala
zájem publika a nezřídka i konsternaci u rozhodčích.
Mým cílem se stalo získat od Fugy skvrnitá štěňata.
Dvakrát byla kryta černopáleným šampiónem ALI v.d.Quelle. Oba
vrhy byly pěkné a vyrovnané, ale všechna štěňata černá s pálením.
V té době již BORK nežil a výjezd na krytí do Československa
nepřinesl žádný výsledek. Teprve v dalším vrhu, po psu z mého
chovu – Gustaw Paszczak z Talpy (krytí matky synem, vnukem
JOMADARa de Thur), bylo jedno štěně – fenka – skvrnité. To
byla HECA z Talpy. Byl to nakonec poslední vrh Fugy. Po porodu
nastaly komplikace a pro bezpečnost feny nebylo další krytí žádoucí.
Ve velmi dobré kondici se dožila šedivého věku 14 let a ve třinácti
ještě byla nejstarší seniorkou na výstavě v Sopotech.
HECA z Talpy byla velmi pěkná fena, mnohokrát výborná
i vítězka mnohých výstav. Podle popisů rozhodčích elegantní,
ušlechtilé hlavy, výborný hřbet, perfektní končetiny. Vkládal
jsem v ní ohromné naděje na rozšíření pestrých jezevčíků
a nezklamal jsem se. Ve svém druhém vrhu, 9.dubna 1981 porodila
Heca tři skvrnitá štěňata – dvě fenky a psa a kromě nich i
černého psa a červenou fenku.
Skvrnitého psa jsem si nechal pro vlastní chov, byl to JAKI
z Talpy. Vystavoval jsem jej v Bydgošti, Čenstochové a
Sopotech. Vždy byl výborný a výroky rozhodčích zněly: pes správné
kostry, rovného hřbetu, velmi dobré spodní linie, méně ušlechtilá
hlava, správné, silné kosti, originální zbarvení. Jaki splnil
moje očekávání a stal se otcem mnoha vícebarevných jezevčíků.
V srpnu roku 1983 se ze spojení Gustaw Paszczak z Talpy
– INEZ z Talpy narodil první tříbarevný jezevčík v polské
historii. V kruzích hladkosrstých jezevčíků se stále častěji
kromě černých a červených jezevčíků začali objevovat i
bikolorní a trikolorní. Přelo 80. a 90. let byl érou jejich největší
popularity. Často je bylo možné potkat na výstavách i na ulicích
a nikdo už si je nepletl s bassety, což bylo dříve běžné.
Měl jsem radost, že se mi podařilo rozšířit toto zajímavé
zbarvení jezevčíků.
Dokud žil Jaki, nesháněl jsem do chovu druhého psa. Jaki
by nesnesl konkurenci mladého samce a musel bych změnit charakter
chovu z domácího na kotcový, což jsem neměl v úmyslu.
Jaki odešel v roce 1995 a po jeho smrti jsem již psa neměl.
Celkem se v mém chovu narodilo 17 skvrnitých štěňat.
Nejvíce z nich – 9 – vrhla černopálená LINKA z Talpy.
Bohužel jsem o ni přišel kvůli ochrnutí. Byl to můj jediný
jezevčík, který měl problémy s páteří. Dcera Linky,
dvoubarevná OTA z Talpy nesplnila moje očekávání, které
jsem v ní vkládal a nepodařilo se mi po ní získat vhodného
nástupce Jakiho ani fenku, která by mohla pokračovat v chovu.
Můj chov tedy skončil přirozeně, úmrtím mých psů.
Hubert T w a r d
o w s k i |
|