Linie drsnosrstých standardních jezevčíků

V éře paní Ludmily Laufbergerové měli drsnosrstí jezevčíci u nás založeno 9 chovných linií, ty byly později pozměněny, některé zřejmě již tehdy zanikly a tak pět let po smrti paní Laufbergerové, v roce 1974, měli drsňáci 11 linií, z nichž každá měla svého zástupce, byť později vyhynulá III.linie již jen jednoho. V osmdesátých letech přibyla linie XII a XIII. Ovšem čtyři z dosud uváděných třinácti dnes již zastoupení nemají a neměly ani před třemi lety (psáno v roce 1997, poznámka autorky). III.linii pak je již dnes možno považovat stoprocentně za zaniklou.

Zakladatelem I.linie, která je nejstarší z dosud uchovaných byl UNKAS Stradina, který pocházel z chovu hraběnky Kinské. Unkas byl potomkem německého psa ORKAN a.d.Lohegau a feny NUSCHI Stradina, jež pocházela po vítězi MICHEL Stradina a feně FAMA Stradina. Sám Unkas byl šampión a díky svému původu silně využívaný krycí pes.

Z jeho synů se nejvíce v chovu uplatnili ENZIAN a ISIDOR Stradina (* 21.3.1952, výb., NLII), Vítěz MAC of Badgerhouse, bratři CACIB, Champ.ČSR DINGO z Táchova (* 16.3.1951, PZ I.c., posudek: „Harmonický, přitom robustní, kostnatý, dobře osrstěný pes. Ušlechtilá hlava, silné čelisti, výborný chrup“) a ERKO z Táchova (* 22.8.1952, v.d., posudek: „Střední psík výborného typu, tmavá světla, korektní postavení předních končetin, linie hřbetu pevná“) a CACIB APOLLO Jaroslava, jehož vnuk CLOWN von Fuschbühel byl k nám importován z Německa a také zde hodně kryl. Clown se narodil 4.7.1954, měl 2x velmi dobrou, NLI. A paní Laufbergerová si u něho udělala poznámku „heterozygot“.

Z vnuků pak byli využíváni zejména ARKO Riasa, BLESK Lamika (* 17.4.1956, výborný, ZV II.c. – málo hlasitý, posudek: Typická hlava, dobrý hřbet, hluboký hrudník, dobré osrstění“) AKSEL ze Silova (10.6.1952, po hladké feně ULTRA z Úslavska, velmi dobrý s posudkem: „Velmi ušlechtilý pes s dobrou hlavou, tmavým okem, úplným chrupem, málo vousů. Hřbet rovný, hluboký, dlouhý hrudník, dobrý pohyb, tvrdá srst“), z pravnuků CITO z Ouvůzku a dále prapravnuci GAL z Úslavska (* 14.8.1956, 3x v.d., PZ III.c., s posudkem: „Typický ušlechtilý pes kratšího formátu, dobré horní linie, hluboký hrudník s plným předhrudím, dobře postavený a zaúhlený vpředu i vzadu. Širší hlava v lících, kratší morda.“), CESAR ze Žežulkova a především ALAN Staccato.

Dnes se sice zdálo, že tato linie již vymřela, ale zjistila jsem, že do ní patří ŽERYK Staccato a ZAR od Vévody Huberta, kteří byli vedeni jako nezařazeni (A), přestože dědečkem jejich otce REMO v.Wildensee byl MÁK Staccato a přes něj tito dva právě patřili do I.linie, neboť v 10.generaci měli přes Arka Riasa a Erka z Táchova právě Unkase Stradina.

Sama paní Laufbergerová měla v I.linii evidovaných 33 psů, vesměs oceněných známkou velmi dobrá (ovšem tehdy to byla nejčastěji zadávaná známka, další pak byla dobrá a teprve na třetím místě výborná).

Všichni byli plnochrupí (!) a většina z nich měla zkoušky z norování. Váhový průměr byl 7,90kg, nejčastěji frekventovaná vada byla v postoji předních končetin, především bylo psům vytýkáno jejich vytáčení, případně strmá lopatka. Prakticky všichni měli standardní osrstění.

Zakladatele II.linie Sports DUST II. dovezla hraběnka Kinská ze Švédska jako trojnásobného šampióna a CACIBa. Jeho otcem byl Sports DRILL a matkou Sports SINGOALLE. Dust zde hodně kryl, ale zapsán zůstal ve švédské plemenné knize. Nikde jsem nezjistila jeho váhu, ale podle synů soudím, že lehký pes to nebyl. Z jeho synů v chovu působil AJAX Kremka (v.d., NLIII., 10.70kg, - P1 PH) a BOBÍK Kremka (Vítěz, NJIII., 11.90kg). Bobík kryl 9x, z toho 7x úspěšně, ale pak byl stejně jako Ajax vyloučen z chovu (ochrnul). Úspěšnější byl DAX Kyon (* 8.11.1956, výborný, NLI., 9,70kg, posudek: „Velmi ušlechtilý, typický pes. Ušlechtilá, v lících úzká hlava, dlouhá morda, úplný chrup, tmavé oko. Dobrá horní linie, přiměřeně hluboký hrudník, správné zaúhlení vpředu i vzadu. Bylo by žádoucí více předhrudí a živější pálení“). Z 11 štěňat čtyřem chyběly M3 a tři byla hladkosrstá, ale dal například chovně vynikající PANDORU a PUSILLU Venor a ASTU Alnus. Dále kryl například BENJAMIN Zákupy (* 1.5.1957, výborný, NLIII., posudek: „Krásný representant své rasy, mohutné kostry, vyvintý, silný ač pouze střední váhy pes. Po zkouškách nadějný pro odchov“).

Rozvoj II.linie zajistil především JERRY Stradina – Vítěz ČSR a Maďarska, ZV I.c., NLI., 8.40kg. Tento červený pes dal v chovu především ARBORa ze Srnčí obory a AGARa z Volyňského údolí.

Po Agarovi z Volyňského údolí šli do chovu psi Nimbus CID a ARO a DAX Vera a feny ALMA a ASTA z Neštěmic. Po Arborovi pak pes RICKY Venor a jeho syn SLIM z Debry.

Jedinci z této linie byli na výstavách lépe hodnoceni než psi z linie I., kteří byli zase lepší v práci a v zubech. Některým byly vytýkany vady hřbetů, chybějící zuby a bílé znaky.

Zatímco v roce 1974 bylo v chovu 5 psů z této linie, dnes (1997) je jich 12, především díky FRICKovi Trialsport a jeho synům AJAXovi z Mechové, HAKImu a HANESovi z Vítkovic a vnukovi UNKASovi od Petrboka.

III.linie byla založena po dovezeném psu ASTEL v.Tharandt, synu TROLLa v.Wiprechtsfeld a ADDI v.Höllenberg. Černý (?) pes, vržený 27.8.1951 byl zapsán v Ústředním kynologickém klubu pod číslem 1325/55. Jeho majitelem byl pan Liška z Tisí v okrese Děčín. Astel měl velmi dobrou a norování v I.ceně.

Astel dal do chovu ZANa Hassberg, DAXe z Kaplice a FERDU z Říjiště. Jeho potomstvo bylo spíše těžšího rázu, plnochrupé, s tmavým ,delším osrstěním a sytým pigmentem. Pracovně šlo o výborné psy, Ferda z Říjiště se stal v roce 1960 Klubovým vítězem v norování.

Linie pokračovala díky synovi Zana – AJAX Asti a vnukovi ALAN z Čepin, jediný chovný syn DAXe byl Nimbus BEN.

V roce 1974 zbýval v chovu poslední zástupce této linie, o deset let později již žádný a dnes je již možné pokládat tuto linii za vymřelou.

Zakladatelem IV.linie byl Yngarens OKAY, dovezený ze Švédska po rodičích Tidens TRUMF – Backstugans INKA. Okay se narodil 11.9.1958. Byl barvy suchého listí, plnochrupý, 8,80kg. U nás byl 3x oceněn jako velmi dobrý, v Maďarsku získal výbornou. Byl Šampiónem ČSSR a Vítězem ČSSR v norování na lišku a jezevce 1964. V exteriéru mu bylo vytýkáno delší, měkčí osrstění.

V letech 1961- 66 kryl 16 fen, u šesti potomků chyběly M3. Jeho nejlepší dcerou byla mezinárodní šampiónka LÍDA z Dobrého jitra, v chovu se prosadili AR, AIDA a ASTA z Břehyně, GAL a GEJŠA ze Zbytkova dvora, CID, CYR, IRIS, JAS a JERRY z Modré hory.

Syn Ar z Břehyně vážil 6,50kg, byl 2x výborný na výstavě a 4x výborný na norování. U pěti potomků z několika desítek hodnocených dal chudozubost v kategorii M3. Jeho nejlepší syn Klubový vítěz 1966 KAZAN ze Srnčí obory dal syny ARAN z Budínské a BOXI z Franclov. Po Aranovi šel do chovu CAR z Planých dolů, po BOXIm pak Pentacon BOSCO a CAR z Bezdězských lesů.

Stejně štěňat jako Ar dal i JERRY z Modré hory, například VITU z Mohelské stepi, CACIB SYLVANA z Modré hory a CVIKa Holečkov dvor. Syn Ara z Břehyně a vnuk Okaye KAZAN ze Srnčí obory dal jen dvě štěňata z 30 bez M3, ale zase sedm hladkosrstých. Mezi jeho nejlepší potomky patří B-vrh z Franclova (5 výborných), J-vrh z Dobrého jitra (JOKLÍK, JÁŠA a JOLA), ARAN z Budínské, ELKA a ERKA z Bělska a TOSKA Siola.

Při studiu chovných karet jsem nabyla dojmu, že stejně jako Okay i jeho úspěšní synové a vnukové měli smůlu na majitele a leckdy šli z ruky do ruky.

Dnes počtem zařazených chovných psů tato linie u nás jednoznačně vede – 35, především díky mimořádně pracovně úspěšnému GEROvi Jesenický hvozd a jeho neméně úspěšnému synovi ŽERT Staccato a dalším jejich lovecky vynikajícím samčím potomkům (DICK z Vanecké, OGÁREK Staccato, ADAR z Chrastavických lesů…)

Linie V. byla v dobách paní Laufbergerové linií LIBORa Kredochov a představovala potomky Exe Stradina, jeho syna TSCHIBUKa Stradina, vnuka MICHELa Stradina a pravnuka HALUNKE Stradina. Libor se narodil 18.7.1951, zapsán byl pod Člp-656/56. Byl potomkem BORa z Březiny a NIXI Kredochov. Získal 2x v.d. a III.cenu na norování.Tato linie zřejmě zanikla již tehdy a v sedmdesátých letech byla V.linie připsána psu DOUGLAS v. Tännichberg. O Duxíkovi, jak mu jeho majitel – pan Weininger z Radonic říkal, jste se mohli dočíst ve Zpravodaji KCHJ ČR 1/1994.

DOUGLAS byl dovezen z tehdejší NDR, jeho otcem byl CENT v.Alten Teich a matkou (jak tehdy bylo v Německu běžné) hladkosrstá fena ANKA v.Tännichberg. Otec Anky byl drsnosrstý a matka i její rodiče hladkosrstí. Po hlaďácích zřejmě zdědil Douglas barvu (černý s odznaky). Hladkou srst však na štěňata obvykle nepřenášel.

Z jeho synů se dále prosadil především URI z Modré hory se syny KAY z Mohelské stepi a SANTOS z Dobrého jitra a ALAN z Onšovic i jeho syn ARO Felis.

V chovu dostal Douglas mimořádnou příležitost, prosadil se a ještě dnes máme z této linie v chovu tři psy a především díky hojně kryjícímu BAKovi z Kostelisk má linie značnou naději na přežití.

Tmavý divočák Däldens GRUCK, zakladatel VI.linie byl opět severským importem (Švédsko), vrženým 10.6.1960 po Int.Champ.Barrskogens MOND a Däldens PERNILLE. Nesl vlohu pro bílé odznaky a méně výrazné znaky drsnosrstých.

Nakryl na 40 fen a dal mnoho zajímavých dětí: ADIS, ALAN a ARGO ze Zbytkova dvora, RAMONA z Břehyně, FRUCK, DUSTA, ERNA a ELISA Riasa (zakladatelka chovu „Staccato“), SEPP z Maďarce, CAR z Bílé Cerkve, HEZOUN z Tmavého luhu, DON z Roháčova kraje, Aero FRANS a HEIDI z Modré hory.

Z vnuků kruli nejvíce ARIEL Alamo a JUN Silva, oba synové FRUCKa Riasa.

Při velkém množství potomků byli někteří hladkosrstí, někteří těžcí (i 14kg) a někteří chudozubí, ale vždy šlo nanejvýš o pět jedinců.

Sám GRUCK byl poměrně lehký (7,20kg), absolvoval norování a barvářské zkoušky, a jeho potomci byli prakticky bez výjimky vynikající na povrchu i v noře. Fruck Riasa složil všechny potřebné zkoušky a byl zapsán v knize všestranných loveckých psů.

V současné době působí v chovu devět chovných psů z této linie, z nichž nejvíce potomstva dal Agar z Deštenských lesů, jemuž především dávám naději na přežití této linie.

Zakladatelem VII.linie byl Mariebergs ORRE, dovezený opět ze Švédska MVDr.Broskvou z Hodonína. Rodiče Orreho byli Maribergs MURSCH a fena JOSEFIN. Orre se narodil 2.6.1966, v Budapešti vyhrál třídu mladých (HPJ) a na mezinárodní výstavě v Brně dostal známku výborný. Byl barvy šedohnědého divočáka, s černohnědým okem, 9kg a chyběl mu M2 vlevo nahoře.

Čtyři jeho synové byli chovní na Slovensku, u nás působili nejčastěji HAFT a HARRY Canis Mikki.

Zatímco v roce 1974 bylo v chovu 8 psů z této linie, v roce 1983 jich bylo 9, v roce 1994 a 1997 již jen jediný pes – ARON z Vojákova a ten ještě není potomkem Orreho, ale vnukem psa Gunnesgards MAURITZ, kterého dovezla začátkem roku 1980 ze Švédska tehdejší trenérka našich krasobruslařů – Míla Nováková. Novákovi krátce předtím přišli o milovaného drsňáka z chovu „Canis Mikki“ a paní dostala štěně v Göteborgu na mistrovství v krasobruslení. V rodokmenu Mauritze jsem nevystopovala žádného společného předka s Orrem, takže nevím, co vedlo naše předchůdce k zařazení Mauritze a jeho synů právě do této linie.

Jak se dalo čekat, ARON z Vojákova, sám nijak zajímavý, žádného chovného syna nedal a „sedmička“ v dnešní době již také neexistuje.

VIII.linie byla pojmenována po králičím německém psu CACIB ECKI v.Eckstein, jenž byl zapsán v české plemenné knize pod Člp-2225/59. Jedna z prvních fen, kterou zde kryl byla dovezená RHEINTOCHTER v.Weitzebruch Karla Kremláčka s Prahu (chovatelská stanice „Kremka“). Z tohoto spojení vznikl kromě feny CIMBERLINE, která byla významná tím, že patřila Janu Werichovi, chovný pes CIRUS Kremka, černý spálením, s krátkou, tvrdou srstí. Cirus vážil jen 4,30kg, ale nebyl zařazen mezi trpaslíky, protože obvod hrudi měl 40cm (sic!). Mnozí jeho potomci byli hladkosrstí, někteří trpasličí. Dal například tygrovaného HARLEQUIN Kyon (potomka tygrované drsnosrsté trpasličky, dovezené z Anglie – Rigol PEARLY QUEEN). Další chovný syn Cyruse byl LOR Kremka – téměř hladkosrstý, 5,30kg. Synem Lora byl CIRUS Lamika, černý s odznaky.

V současné době tato linie už svého zástupce nemá.

ECKI v.Eckstein byl také zakladatelem ve své době jediné krevní linie drsnosrstých trpaslíků, v roce 1974 v ní byli čtyři chovní psi, z nichž nejvýznamnější byl KID Kyon. Dnes již tato linie u nás vymřela nejen po meči, ale dokonce i po přeslici.

Zakladatelem IX.linie byl další Švéd – Jaktsignalens TUBBE, který byl v majetku Miloslava Součka ze Stříbra. Rodiče Tubbeho byli pes KNUTTE (šampión práce) a fena LILLAN. Narozen byl 17.5.1967, na výstavě dostal známku výborná, stejně jako na zkouškách vloh a na norování. Byl plnochrupý, oko černohnědé, váha 8,90kg. Zajímavé u něho bylo, že mu byla důsledně psána barva žíhaná, přestože pamětníci tvrdí, že byl klasické barvy divočáka. Zda k této barvě přišel chybným překladem či mu ji dal do vínku jeho švéský chovatel, těžko říci. Podle pamětníků předával perfektní hlasitost na stopě.

Nejvyužívanější synové: CHAR z Bělska, ERIK od Habartické skály, JIM z Mízy, BAT Blanzek a KLUX Trialsport.

Tato linie, v roce 1974 reprezentovaná sedmi psy, o deset let později třemi a dnes již žádným, je pro dnešní chov také ztracená.

X.linii prezentoval tmavý divočák CID z Mohelské stepi, narozený 18.4.1968 ze zahraničního krytí po rakouském psu CACIB ORION von Kristheim (QUASTEL vom Heerlener Rosenhaus – BIRKE vom Scharaffenland, která byla dcerou výše zmíněného českého APOLLO Jaroslava) a matce VITA z Mohelské stepi. Uhynul jako sedmiletý a v chovu dal především černého BORISe z Guvernie (po Astě Staccato), jenž byl otcem mmj. AJAXe Jesenický hvozd a ten zas dal chovné bratry ENO a EROS Jamat. V roce 1974 byli v chovu dva zástupci této linie, v roce 1983 dokonce tři a dnes zbývá poslední vnuk Ena Jamat – BRIT z Košára.

XI.linie – BOJAR vom Seevental, import z NSR, narozený 17.6.1959 po spolkovém vítězi LORBAS v.Seevental a RALLE v.Seevental. Bojar byl oceněn jako velmi dobrý na výstavě i v norování na lišku. Plnochrupý, 7,30kg. V posudku měl uvedeno: „Malý a lehký (navíc překrmený) s výraznějším stopem, delší srstí a lymfatickou konstitucí. Zaúhlení a pohyb zadních končetin nekorektní.“ I takový pes se mohl stát zakladatelem linie!

Bojar kryl do roku 1968 jednu fenu ročně, zapsáno po něm bylo asi třicet štěňat a jeho syn AVAN z Kýrova dvora dal dva chovné psy – ERIK z Podlesí Loučeň a IRSUS z Modré hory.

V roce 1974 oba tito vnuci působili v chovu, o deset let později již byl v chovu jediný zástupce linie a dnes již mezi chovnými psy není žádný reprezentant této linie.

V roce 1967 dovezený Int.Champ. CASANOVA v.Spree-Athen a jeho později zapůjčený bratr CHAMPUS v.Spree-Athen (QUAX v.d.Lönsheide – ARIE v.Spree-Athen) sice dali v našem chovu poměrně dost potomků (např.chovného psa CACIB CYR Canis Mikki), ale v chovu se prosadily spíše feny (po Casanovi například HERTA z Čelechovic na Hané, NORA Silva a Pernix ARINA) a tak svou linii tito dva zajímaví psi nezaložili.

XII. linie byla založena již po smrti paní Laufbergerové a vznikla díky dovezenému a hodně využívanému psu KASPER v.d.Kettwigshöhe. Kaspra dovezl z NSR ing.Josef Novák z Prahy. Pes narozený 25.3.1969 byl potomkem psa ARON v.Berkhopen a feny ERDA v.d.Kettwigshöhe. Do chovu byl zařazen v roce 1970 s výbornou z výstavy a první cenou v norování nováčků na lišku i jezevce a slávu mu zajistili především tři úspěšní chovní synové – EDISON, ELF a Int.Champ.ERIK Venor. Edison je slavný i mediálně, i když bohuže spíše díky svému tragickému konci. V roce 1977 byl otráven příslušníky StB strychninem, jako pomsta a výhružka jeho majiteli – Pavlu Kohoutovi za jeho boj proti tehdejšímu režimu. Pavel Kohout napsal později smutnou i půvabnou knížku „Kde je zakopán pes“, která je připsána právě Edovi, jeho osudům i osudům jeho lidské smečky.

Zatím se tato linie nemusí o svou existenci obávat, neboť je zastoupena 17 chovnými psy, i když žádný z nich není více chovně využíván.

XIII.linie je dnes vlastně mezinárodní – česko-slovenská, protože jeho zakladatelem byl z Německa na Slovensko dovezený GAMMLER v.Hopfenhang. Syn NICA v.Bandelsdorf a DROSSEL v.Hopfenhang byl zařazen do chovu v roce 1974. Svého nejvýznamnějšího syna zplodil až v roce 1981 a byl jím BOSS Safi ing.Štefana Štefíka z Bratislavy, který absolvoval všechny zkoušky a klubové soutěže v I.ceně a na výstavách dobyl titul Champion ČSSR a CACIB. Boss působil v chovu do svého vysokého stáří, stejně jako jeho syn téhož majitele – DAN Malá Klenovica, který je navíc i mezinárodním šampiónem práce.

Především díky těmto dvěma psům má tato linie dnes i v našem seznamu deset plemeníků.

Z nezařazených psů by se dnes slušelo založit linii Champ.NICOvi v.d.Windmühlenberg, který ač zde byl půjčen jen několik měsíců a stačil dát jen 9 vrhů v Čechách a 2 na Slovensku, má dnes v chovu 7 synů a 14 vnuků. Jsou to synové: Všestranný vítěz 1999, CACIT BENDY TERRY Hlavinout, VORD od Vévody Huberta, HANS z Hustopečských rybníků, CHARLY ze Svojsičky a především Champ.YVES od Vévody Huberta (s chovnými syny CHARIS od Těšínovských buků, KIM z Rohatecka, ARGO z Dianiných čihadel, DIXI od Slunečka). AMOR z Chotára (synové BAK z Kudličkova dvora, ABAR a AMOR z České meze, AKIM z Dálovského chlumu a KERY ze Skřivánčí) a Champ.ARON z Chotára (synové KUBÍK od Řeky Lomnice, ALAN ze Starého Valdeka, CAR ze Suchdolského údolí, BOREK Onšovský dvůr a NERO z Košutky).

Určitou naději na vlastní linii v budoucnu má i francouzský import Int.Champ.JULES de Sasia, který v chovu působil jen několik let a nebyl využíván zdaleka tolik jako výše zmínění synové Nica - YVES, AMOR a ARON, ale přesto má dnes tři chovné syny (DAM z Debry, DAN z Písků a HARRY z Beskydských lesů) a jednoho vnuka (NEMO od Vévody Huberta).

Možná se neztratí ani potomci polského Int.Champ.ALTER EGO Sfora Zadory, po němž máme dnes v chovu Champ.BRUTUS Canis Salutaris, 2x CACIB,norníka HAGGIS z Písků a v příštím roce přibude ještě GAWOT ab Hinc. Brutus v majetku poradce chovu poměrně dost kryje a tak se minimálně po něm a časem po Gawotovi, který na severní Moravě příbuzné feny nemá (kromě jediné svého majitele) jistě další chovní psi objeví. Haggis je také exteriérově i pracovně vydařený psík a přes českou matku nese tu nejlepší pracovní krev „Staccato“.

Naopak přestože německý CONRAD v.d.Raufbude poměrně dost kryl, chovný je zatím u nás po něm jen jediný pes – Champ.GOLD od Černých rytířů. Přestože by měl přibýt další pes u pana Petrboka, více chovných synů má Conrad paradoxně na Slovensku. O Golda zájem poměrně je, a tak bych v linii Conrada, který pocházel z výborného chovu (chovatelka bohužel krátce po jeho odchovu podlehla zhoubné nemoci) naději neztrácela.

2 psi jsou chovní po italském IRK della Porta di Pietra, oba kryjí poměrně hodně, výsledky by měly být patrné v příští výstavní sezóně. A pak samozřejmě v letech následujících.

Stejně zajímavé bude sledovat potomky německého ERIKa von Rauhenstein.

Německý RIGO vom Pleckental měl také každoročně množství fen, ale uchovněn byl zatím jen jeden jeho syn – IVES od Řeky Lomnice. Vzhledem k tomu, že Rigo je již šestiletý a v chovu působí pátý rok, naděje na vyšší počet kvalitních synů se snižuje.

Po východoněmeckém importu ZOBEL v.Wildschütz jsou v seznamu jeden syn (DAN ze Žlunické zahrádky) a jeden vnuk (FINN z Třídubské). Ani oni asi nezaznamenají zvýšený zájem.

Po západoněmeckém SAMBO v.Grafengau přežívá v seznamu jen jeho vnuk ILKO z Mlynářovy pece, který asi tuto krev těžko spasí.

Zcela vyhynulé jsou v současné době linie III. VII. – XI., momentálně žádného zástupce nemá I. a jediného V. Nejpočetnější je IV. (40), následuje II. (36), XII. (19), VI. (14) a XIII. (9). Z nezaložených naopak třetí nejpočetnější by byla linie Ch.NICA v.d.Windmühlenberg. Naději má případná linie ICh.JULESe de Sasia, eventuelně ještě ICh.ALTER EGA Sfora Zadory, CONRADa v.d.Raufbude a IRKa della Porta di Pietra.

Problém linií je stále stejný. Největší naději mají tehdy, jestliže se slušný pes po kvalitním zakladateli dostane dostatečně daleko od bydliště otce. Ten obvykle předtím pokryl většinu fen v okolí a zanechal tam také podstatnou část synů, kteří ač leckdy lepší než otec, nemají naději na krytí proto, že většina chovatelů logicky raději kryje otcem než synem (jenž má navíc asi opět příbuznou matku). To je případ například BARDa Staccato. Tento velmi dobrý, pracovně vynikající pes by patrně nenakryl žádnou fenu, pokud by žil v západočeském kraji, nebo v Čechách vůbec. Ocitl se ale na severní Moravě a několik let byl nejvyužívanějším krycím psem v republice. Tím si také zajistil řadu pokračovatelů. Podobný efekt měl i NERO z Jarohněvic, kterého pan Kristl krátce před svou smrtí prozíravě dovezl z Moravy, kde by jej taková chovná kariéra jako v Čechách rozhodně nečekala.