Povinné stanovení DNA u chovných jezevčíků

Když už se na těchto stránkách zabývám kontroverzními tématy, nemohu se vyhnout ani nové povinnosti jezevčíků, uchovňovaných v KCHJ ČR – stanovení DNA profilu. Kvůli tomu se na mne prostřednictvím těchto stránek i osobně obrací ještě daleko více chovatelů než kvůli křížení velikostních rázů, protože se to většiny týká či bude týkat.

            Pominu-li poměrně bezprecedentní dodatečné chovné podmínky pro již uchovněné jedince (psy, kteří v roce 2000 a 2001 kryli pětkrát a více), od roku 2002 by toto stanovení mělo být povinné pro všechny jedince, kteří usilují o razítko chovný pes a chovná fena, bez ohledu na to, zda se někdy do reprodukce zapojí. Ani všechny chovné feny nedospějí k vrhu (srovnejme třeba počet chovných fen hladkosrstých jezevčíků malých rázů s počtem vrhů tohoto plemene v roce 2000, ze 40 chovných fen jich mělo vrh 26), tím méně psi. Minimálně třetina psů, uvedených v seznamu chovných nemá za svůj život jedinou příležitost krýt. V roce 2000 se do reprodukce zapojilo 162 českých psů, přičemž seznam chovných psů jich zahrnuje 362. Z tohoto počtu 65 psů mělo jen jediný vrh.

            V České republice podobné opatření má jediný další chovatelský klub – hovawarti, ovšem tito psi právě zažívají  svůj boom a cena jejich štěňat se pohybuje v mnohonásobcích cen štěňat jezevčíků. Podobně bychom například podle klubu anglických buldoků mohli zvýšit  členské poplatky na několik tisíc ročně, ovšem u těchto psů to odpovídá cenám štěňat i krycím poplatkům.

V zahraničí to obdobu nemá vůbec a pokud o tom mluvím se zahraničními chovateli a funkcionáři, nestačí se divit. V Polsku, ač zde lovecké zkoušky jezevčíků skládá stále více majitelů (ale pořád je to zoufale málo, týká se to především myslivců a majitelů šampiónů), netroufne si místní klub zpřísnit chovné podmínky ani u standardního rázu povinností nějaké lovecké zkoušky z obavy, že by se tím zvýšil počet bezpapírových štěňat, která jsou nejen tam největším nebezpečím pro chovatele těch registrovaných. Jen pro ilustraci: nedávno jsem si v Polsku prohlížela inzertní časopis, kde jsem našla 83 inzerátů na jezevčíky. Z tohoto počtu jen 9 inzerátů bylo evidentně na štěňata s p.p., 12 bylo neurčitých (z textu nebylo zjevné o jaká štěňata jde) a zbylé se týkaly štěňat bez průkazů původu. Tato štěňata jsou zde nabízena v cenách od 40 do 300 zlotých (jeden zlotý = cca 10 Kč) a žasla jsem, že 7 inzerátů na tato štěňata byla od českých „chovatelů“. V jednom případě uvozovky nejsou na místě, protože šlo o skutečného chovatele, jehož telefon by byl většině členů klubu známý stejně jako mně.  

V Německu podobně jako i jinde samozřejmě znají vyšetření DNA a umějí DNA-profil stanovit nejen z krve, jako u nás, ale také z vzorku sliznice či chlupu, což je mnohem jednodušší a vhodnější hlavně u malých štěňat. Přesto to zde využívají především v případě podezření na nesprávný původ a pokud se podezření prokáže, náklady jdou k tíži chovatele. Dělá se to u štěňat a případní kříženci jsou odhaleni při povinných kontrolách všech vrhů, které tu dávno existují. Pokud by chovatel zjevných kříženců trval na čistokrevném původu, provede se výše zmíněná zkouška rodičovství. Druhý případ kdy se DNA zjišťuje je ten, když se plemeníkovi odebírá sperma za účelem uložení ve spermobance. Toto jsem nedávno s naším psem v Německu absolvovala a skutečně se to obešlo bez jediné kapky krve.

            U nás ovšem ukazujeme světu, že jsme dál a tak nařídíme DNA nejen psům, kteří kryjí více než je v kraji zvykem (bez ohledu na jejich leckdy šedivý věk), ale pro jistotu a větší efekt (především finanční pro středisko, které bude DNA stanovovat) i pro všechny ostatní uchovňované jedince, psy i feny.

            Že je to velmi ošemetné, ukáže následující příklad: Chovatel nechá krýt svou fenu Astu, která je sedmiletá a DNA vyšetřené nemá, protože se dostala do chovu před nařízením této povinnosti psem Borkem. Štěňata prodá a po dvou letech nový majitel štěněte po splnění všech chovných podmínek nechá vyšetřit svou fenu Citu z tohoto spojení. Test DNA zjistí, že Cita není dcerou svého otce. Asta je již devítiletá a třeba není naživu (může být, že patří někomu z těch výtečných „chovatelů“, kteří nechovnou fenu po posledním vrhu utratí). Cita nebude zařazena do chovu pro neodpovídající původ ze strany otce a klub tím potrestá jejího majitele. Pravého viníka však nikdy nezjistí. Možnosti jsou čtyři a možní pachatelé tři: 1) majitel psa místo Borka „podstrčil“ chovateli (ne každý jede za psem, kterého osobně zná a ne každý si dokáže jezevčíky stejného plemene pamatovat) jiného psa, 2) chovatel nechal fenu překrýt nechtě či úmyslně jiným psem, 3) chovatel prodal štěně z úplně jiného spojení, po nechovné feně, či po feně, která v tom roce již jeden „papírový“ vrh měla (nemyslete, to není fikce, to se stává i „v lepších rodinách“, někdy i u vysoce postavených členů klubu), 4) majitel o Citu přišel či se nějak nevyvedla a nahradil ji jinou fenou téhož plemene. Pokud majitel postižené City viníkem není (a pravděpodobnost je jen 25%) nebo je dostatečně drzý, bude se dožadovat náhrady za náklady, které se zbytečným uchovněním měl (kupní cena, výživa, držení, výstavy, zkoušky, vyšetření PRA a DNA, celkově to snadno vyjde i při nejzákladnějších výstavách a zkouškách na minimálně 10 tisíc Kč). U koho? U chovatele? U majitele psa? Nejspíš u klubu.

            Pokud mají vyšetření oba dva rodiče a nesouhlasí jen otec, stále ještě jsou ve hře možnosti 1) a 2).

            Nejen z těchto důvodů zatím mnozí z  majitelů 14 chovných psů nenechali své psy vyšetřit na DNA. Přitom nařízeno to bylo jen o 12 psům více. Neobstojí vysvětlení, že se bojí, že by bylo zjištěno, že kryli jinými psy. Např. MUDr.Odon Dvořák, DrSC, který je majitelem pěti z nich měl vždy pouze jediného chovného psa dlouhosrstého standardního jezevčíka či hladkosrstého trpasličího. Chovatelé, kteří u těchto známých výstavních šampiónů kryli, by si navíc jen těžko nevšimli případné záměny psů, i kdyby byl sebemenší důvod ji provést. Finanční zdůvodnění také příliš neobstojí. Právě výše zmíněný dr.Dvořák investoval za poslední léta do psů rozhodně více, než mu vydělali, všichni kdo zde někdy kryli vědí, že krycí poplatek byl 500 Kč u méně otitulovaných a 1000 Kč u šampiónů. A to bez ohledu na to, že například import již přezubeného dlouhosrstého standardního psa z Francie, přišel na neméně než 50.000 Kč.

            Na jedné straně apriorní nedůvěra k členům klubu a na straně druhé nejsou ze strany klubu zajištěny ani ty nejzákladnější kontroly. Například snadná kontrola tetovacích čísel na výstavách se neprovádí dokonce ani na klubové výstavě! Jistota, že se do chovu nedostane jedinec s vylučující vadou, zastoupený na výstavě jiným je minimální.

            Klub nařídil od roku 2002 povinnost vyšetření na PRA a kataraktu (taktéž i psům, kteří kryli v minulých dvou letech 5x a vícekrát). Jistě chvályhodná péče o zdraví jezevčičí populace. Ale opět i zde majitel chovného jedince, který si je vědom problémů s očima u svého jezevčíka má určitou možnost toto vyšetření obejít. Mnozí z vlastní zkušenosti vědí, že prošli vyšetřením aniž by veterinář kontroloval tetovací číslo jejich psa. Osobně jsem si to potvrdila když jsem byla s dalším majitelem jezevčíka na tomto vyšetření nedávno. Přestože jsme v ordinaci byli jen my dva a naši dva psi a veterinář nebyl v žádném časovém presu, ani u jednoho nebyla kontrola tetování provedena. Jak totéž vyšetření probíhá v zahraničí může dosvědčit právě třeba zmiňovaný dr.Dvořák, který je s mnoha svými psy v Německu absolvoval.

            Mnozí chovatelé si dnes stěžují, že pokud jsou upřímní k zájemcům o štěně a říkají jim jaké podmínky musí splnit, aby pes či fena aby mohli být zařazeni do chovu, většinu tím odradí od koupě papírového štěněte nebo aspoň od jeho „uchovňování“. Nemálo jich se hodlá do budoucna věnovat chovu jezevčíků bez průkazů původu, kteří se rozhodně snáze a zvláště u standardních rázů za velmi podobnou cenu, prodávají. Jak to ohrozí prodej těch ostatních není těžké odhadnout.