Jezevčík – jakým směrem se ubírá ve světě?

Roční pozorování na základě velkého cestování

Rok pro mne začal ve Švédsku a Norsku. Zatímco ve Švédsku odpovídají jezevčíci zcela našemu standardu, je v Norku velká část, obzvláště hladkosrstí, příliš velká a těžká (Poznámka LF: to v praxi neznamená, že mají mezi 9 – 11kg, protože tyto parametry německé rozhodčí nezarazí – jejich psi je mají zcela běžně. Aby německému rozhodčímu připadali příliš velcí a těžcí, je pravděpodobné, že se pohybují okolo 15kg). Odpovídají více anglo-americkému typu, mají menší odstup od země a nemají zcela volný pohyb, přestože mají lovecké zkoušky.

Další místo dle mého cestovního plánu byla Jižní Afrika. Protože léta sleduji chov v této zemi, mohu říci, že nedošlo k pokroku. Vinu na tom stavu nese zdejší Kennel Club, který přestože je členem FCI nadále uznává jako platný standard anglického Kennel Clubu. Je to následek toho, že mnoho Američanů a Angličanů, kteří tu rozhodují, neupřednostňuje typ podle standardu FCI. Tím má to málo chovatelů a vystavovatelů stále smíšení pocity. Rozhodují-li posuzovatelé FCI, jsou v popředí, jindy se neumístí. Rezignace je proto častá. Investují mnoho peněz a jsou připravováni o úspěchy.

Brazílie – byl jsem pozván do Porta Alegre. Tam na jihu jsou na správné cestě. Po mé první návštěvě, kdy jsem zde našel pouze těžké jezevčíky s hlubokými hrudníky a tomu odpovídajícím pohybem, byli první jezevčíci importováni z Evropy. Werner Walter tam byl jako další rozhodčí a řekl mi, že se mnohé k lepšímu změnilo. Byl jsem překvapen pokrokem v chovu. Nejen, že chovají podle našich tří velikostí (což jak už víme v Americe a Anglii vůbec neplatí. Existují tam jen standard a mini jezevčíci se značně jinými a navíc volnými parametry než u nás. Pozn.LF), ale byli tam již velmi typičtí psi. Je to známka, že se chov zlepšuje.

Japonský Kennel Club mě požádal, abych rozhodoval Asien Winner Show. Bylo mi řečeno, že tři tisíce přijatých psů se muselo nejprve kvalifikovat. Přihlášeno bylo 312 jezevčíků. Ještě před pár lety tam bylo možno vidět pouze psy amerického původu. Ještě dnes tvoří tito psi 50% populace. Japonští chovatelé jezevčíků udělali během pár let na základě tvrdé práce a množství investovaných peněz v chovu enormní pokrok. Importy z Německa a ostatních zemí Evropy zvedly ohromně úroveň. Vítězové, částečně dovezení, odpovídají kvalitě chovu těchto zemí. Vůle pokročit dopředu je značná; v příštích letech budou importováni další jezevčíci. Mám prosbu abyste prodali těmto lidem pouze nejlepší materiál, protože chov jezevčíků se tam rozvíjí a může to znamenat pro naše plemeno značnou přednost.

Amerika a Asie, stejně jako Austrálie a Nová Zéland jsou mnohem blíže Japonsku než Evropa. Následkem je, že tam budou psy nakupovat, protože je to jednoduše blíže. A jestliže tam budou správné typy jezevčíků a nikoli „Dachshoundi“ pomůže to rozšířit správný typ po světě. Jak silný chov jezevčíků tam je a jak je oblíben dokumentuje 28 000 zápisů v roce 2001. O tom se nám může jen snít.

Izrael je ještě stále pro jezevčíky rozvojovou zemí. Na Evropské výstavě 2001 byli všichni vítězové z Evropy. Touto dobou mají v Izraeli jiné starosti a lze jen doufat, že se tam politická situace uklidní.

Na Iberském poloostrově jsem zažil mnoho pěkných výstav. Ve Španělsku je spousta pěkných jezevčíků, ale bohužel též hodně těžkých, kteří našemu typu, jež je určen i k práci, neodpovídají. Obzvláště drsnosrstí trpaslíci jsou tu dobré kvality.

Výstavou superlativ byla světová v Portu. Excelentní kvalita ve všech velikostech a druzích osrstění. Vítězové byli z mnoha zemí Evropy a to je dobrá známka pro naše plemeno. Ukazuje se pokrok i v těch zemích, kde před pár lety byl jen průměr.

Návštěvou Austrálie se uzavřela má loňská přehlídka jezevčíků ve světě. Zde zůstalo vše při starém. Příliš těžcí jezevčíci s nízkými odstupy a krátkými končetinami představují ještě stále většinu vystavovaných psů. Protože se tam jen vystavuje a nehledí na kvalitu, vítězí vždy ten nejlepší z přítomných. Přirozeně jsem se pokoušel, jak jsem mohl, ale je to bohužel příliš daleko a importy by vyšly moc draho.

Okružní cestu bych chtěl uzavřít posledním pozváním na výstavu „Šampión šampiónů“ a „Pes roku“ v Maďarsku. Vítěz byl vybrán ze 400 přítomných šampiónů a fantastickou reklamou pro naše plemeno v Maďarsku je, že to byl hladkosrstý trpasličí pes černý s pálením, mimořádné kvality (Světový vítěz mladých 2001, Evropský vítěz VDH 2002 Bundessieger Rakouska 2001, Maďarský jun.champ…Grandgables DREAM COME TRUE Jánosze Márczeho, poznámka LF).

Závěr: Zůstává mnoho práce pro Welt Union Teckel, která by měla být silněji postavena. Musí sama od sebe získat větší vliv pomocí informací, výuky a pravděpodobně i videa na národní kluby jezevčíků ve všech zemích mimo Evropu. Musí být rovněž nápomocen Internet se svými aktuálními informacemi.

To stojí peníze a není možné, aby to financoval pouze DTK (Německý klub jezevčíků, poznámka LF). Zde musíme všichni, kdo se dostaneme do ciziny, přesvědčovat. Vloni jsem podal zprávu o své cestě do Anglie. I tam jsem se snažil propagovat náš směr chovu. Úspěchem je, že jsem dostal opět pozvání, abych posuzoval hladkosrsté trpaslíky na Cruftově výstavě v roce 2004. To je velká čest a dokazuje to, že i tam je naše cesta pomalu uznávána jako správná.

Jak se to má správně dělat, můžeme vidět u německých ovčáků, jejich kluby po celém světě chovají psy podle standardu FCI.

Doufám, že vám tento článek přinesl informace o tom, jak vypadá úroveň jezevčíků ve světě.

Horst K l i e b e n s t e i n