Na návštěvě u Aschenbachů

    Pana Aschenbacha jsem poprvé viděla před mnoha lety na výstavě v Poznani, kde tehdy zvítězil s králičí drsnosrstou fenou. Ta se stala nejkrásnějším psem mezinárodní výstavy a její syn HASSO vom Aschenbach

  byl později jedním z nejúspěšnějších plemeníků v Polsku, který zasáhl i do chovu v dalších zemích, včetně našeho.

Když jsem měla o pár let později možnost pořídit si drsnosrstého pejska „ze západu“, padla první volba právě na jeho kvalitní chov, ale protože dříve než měli Aschenbachovi štěňata, naskytla se mi jiná možnost, můj první „západní“ import pocházel z jiné západoněmecké chovatelské stanice - rodiny Leikingů. To by ale byla jiná historie.

K Aschenbachům domů jsem se tedy dostala až o patnáct let později a o to, co jsem zde viděla a slyšela, se s vámi chci podělit.

V severní části Berlína, v boční ulici je veliké zahradnictví. Před ním parkuje mnoho aut s firmou „Aschenbach“ a sousedí s krásným domkem, kde rodina Aschenbachových bydlí.

Pan majitel rozhodně nevypadá na svých 65 let a po exkurzi u kytiček, stromků i psů jsme pozváni dovnitř, kde se dovídáme celou historii jezevčíků u Aschenbachů.

Pan Aschenbach již 40 let chová a šlechtí zakrslé kočinky, což jsou sympatické slepičky. Zakrslá kočinka má tělíčko velké jako pěst, ale působí mohutnějším dojmem díky svému nadýchanému hebkému peří. Je to roztomilý pták s vyloženě klidným chováním. Šest barevných rázů kočinek vyšlechtil právě pan Aschenbach, který patří ke kapacitám v tomto plemeni spíše okrasných slípek. Kromě vlastního chovu je i mezinárodním rozhodčím pro drůbež a o té napsal několik knih a nespočetně odborných článků a statí.

Když kdysi přemýšlel, čím udělat radost své mladé manželce, vzpomněl si na její povídání o jezevčíkovi, kterého měla v dětství a od známého chovatele jí koupil první trpasličí fenku - CAMMILLU v.Rossberg. I chovatelská stanice a všichni jejich psi byli „psaní“ na paní Uschy, přestože odborné stránce chovu se věnoval spíš pan Aschenbach sám. Paní Aschenbachová projevila sice pro jezevčíky a odhad jejich kvalit dostatek talentu, ale i pan Aschenbach zde dobře zúročil zkušenosti z chovu a šlechtění drůbeže. Díky svým zkušenostem z chovu kočinek se prý vyvaroval mnohých omylů i v chovu psů. Ovšem vzhledem ke svému podnikání a bernímu úřadu bylo jednodušší, aby se oficiálně chovu psů věnovala paní.

Kromě Cammilly měly zásadní vliv na kvalitu chovu první feny, nakoupené z osvědčených chovů, především z chovatelské stanice „vom Pagenhof“. Odtud pocházela jedna z „matek“ dlouhosrstých Champ.,Klubová a Spolková vítězka HILLA i drsnosrstých Champ.FARAH. Chov drsnosrstých založil mmj. na dvou fenách z chovu „vom Baumrott“ - KORA a VIVI. Ke krytí si pan Aschenbach vybíral kvalitní plemeníky, například dlouhosrsté Evropského a Klubového vítěze DIDO v.Dinklage, Belgického a Lucemburského šampiona NOMAAD v.Lotenthal, ARPAD a YTHOS v.Pagenhof, FIPPS a CHAMP v.d.Humboldtruh, CHERRY v.Raubritter a KING v.Heidemoor. U drsnosrstých využil třeba Klubového vítěze LEO vom Pagenhof, Evropského a Spolkového vítěze ZWABO v.Pagenhof, UMBERa v.Borkenbusch a TOMA vom Rainerschlossl. Jeho poslední jezevčíci ale mají začasté v průkazech původu výhradně předky „v.Aschenbach“.

Během let se chovná stanice „vom Aschenbach“ stala pojmem v chovu dlouhosrstých i drsnosrstých jezevčíků malých rázů. Světového vítězství dosáhli například trpasličí dlouhosrstí psi HENNESSY, MADEIRA a jeho syn SAPHIR vom Aschenbach

 , v roce 1995 fena ALIDA, z drsnosrstých pak králičí pes RAUDI vom Aschenbach.

Světovými vítězi mladých se stala králičí dlouhosrstá fena YUCCA, trpasličí dlouhosrstý CHAMPUS a ULK

 , který žije u Aschenbachů dosud. Titulu Evropský vítěz dosáhli z dlouhosrstých trpasličích ZARINA a OPAL

, Evropskými vítězi mladých byli dlouhosrstí EDDA a SAPHIR, drsnosrstí GALLUS a LAWINIA. Klubovými vítězi pak z dlouhosrstých již jmenovaní ZARINA, ULK a SHERRY (foto), z drsnosrstých třeba GALLUS. Titul Bundessieger vydobyli OPAL, SAPHIR, jeho otec MADEIRA i dědeček SHERRY a drsnosrstí NERO, MIRKA a FABIOLA. Spousta dalších Aschenbachů se stala Landessiegery, mezi dlouhosrstými to byli tito, působící v chovu: BASIL, BIRKE, ELÉGANCE, FERNANDEL, KORSAR, MANDY, NANTE, OLIVIA, ORLA, OSTARA, SINDY, UNKE, WACHTEL, WESPE, WIESEL a WINNI.

U drsnosrstých pak třeba GINGER, HUMMEL, KORA a URSUS. Přes množství čekatelství si Aschenbachovi o šampionát téměř nikdy nezažádali, takže tento titul byl přiznán spíše psům jiných majitelů, například drsnosrstým králičím LESLIE a ODILII.

Před několika lety zapisovala chovatelská stanice vom Aschenbach poslední drsnosrstá štěňata a v současné době již v rodině dožívá pět posledních dlouhosrstých jezevčíků. Feny již nejsou připouštěny a psi kryjí jen výjimečně na vyžádání těch, se kterými pana Aschenbacha pojí přátelství. Ostatním zájemcům žádosti o krytí odmítá. Přesto by tříletý TRUMPH

 i jeho osmiletý otec ULK byli dosud ozdobou většiny evropských chovů i výstav. Oba mají neuvěřitelně krásnou srst, dlouhou až k zemi, ale rovnou, přilehlou a splývavou. Zvláště ULK má nádhernou, dlouhou, ušlechtilou hlavu, krásné uši s dlouhými závěsy. Oba pak naprosto pevné, spádité hřbety s výraznými kohoutky a nevídané, silné končetiny, zakončené okrouhlými silnými tlapkami. Nicméně oba jsou trpasličí, s obvodem hrudníku 34cm. Jsou plnochrupí a mají příjemnou, přátelskou povahu a vznešené chování. Naši fenu nakryl Ulk bez jakékoli pomoci během několika minut.

Mexi Ulkovy úspěšné potomky patří například více využívaní trpasličí chovní psi ULK v.d.Barke (Klubový a Landes-vitěz 1998) a NIKITA v.d.Barke (Holandský šampion, 2x Landessieger), či králičí fena UCKI v.d.Barke (Holandská šampionka, Evropská vítězka FCI i VDH, Klubová vítězka 98 a Bundessieger 97...). Dále trpasličí Klubová vítězka mladých 1999 Maiwald´s AMBRA a Dt.Champ.VDH AMY von Damsmuhle, která má i mnoho zkoušek z výkonu (Sp,St,Vp,KSchlH, BHP 1 a 2)

Měla jsem vtíravý pocit, že tak krásné dlouhosrsté trpaslíky jako je právě Ulk jsem už dlouho na žádné výstavě neviděla a nevím, kdy zase uvidím.

Je jistě velká smůla, že Aschenbachovi rezignovali na chov, ale pan Aschenbach má dojem, že všechno má svůj čas a jeho čas „psů“ právě končí. V jeho věku a s jeho aktivitami v podnikání i slepičkách už prostě musí něco „zrušit“ a je škoda pro jezevčíky, že volba padla právě na ně. Ke cti mu ovšem slouží, že Ulk, Trumph, Unke, Ophelia i Alexa u něj dožijí a nebudou prodáni, i když například mně by za koupi stál i starší Ulk.

Říkal, že díky zvířatům, která choval, poznal stovky lidí, se kterými by se jinak nesetkal, navázal řadu dobrých přátelství. Se sympatiemi vzpomínal na naše společné známé a přátele, například na Tomasze Wolanczyka z Varšavy, který od něj měl Hassa. S tím se seznámil během Tomkova postgraduálu v Berlíně a dodnes si alespoň telefonují. Příjemné bylo, že kohokoli jsme zmínili, o nikom nemluvil špatně, nepomlouval nikoho z evropských ani německých „velkochovatelů“, což si někteří z nich neodpustí při sebemenší zmínce o „konkurenci v oboru“.

Přesto ale své rozhodnutí odůvodňoval nejen horší fyzickou kondicí (stav po operaci kyčle), náročností psích výstav, na které dříve cestoval mnohokrát do roka často velmi daleko (jednoho „světového vítěze“ si přivezl až z Peru), ale také tím, že i mezi kynology jsou lidé příjemní více a méně a to jak v pozici chovatelů a vystavovatelů, tak i rozhodčích.

Lenka F a i r a i s l o v á

Návrat na začátek