Jezevčík. A co dál?

             Mějme na paměti, že předkové jezevčíka byli lovečtí psi - honiči, kteří po staletí chovu rozvíjeli své myslivecké vlohy, vytrvalost a krásný, melodický hlas při sledování zvěře. A ještě další vlastnost charakterizuje toto plemeno: samostatnost, nezbytná pro práci pod zemí.

            Pokud uvažujeme o koupi štěněte, musíme počítat s jeho „životním stylem“. Nedivme se pak, když náš jezevčík začne honit kočky, když se zahrada či trávník změní v zájmu boje s krtkem v systém nor, když během procházky náš miláček zmizí na hodinu či dvě a vyhledává mezitím lovecké zážitky.

            Nedivme se také, že po návratu domů ukáže druhou tvář - psa oddaného rodině, lenocha, který touží po piškotu a teple naší ruky. Jen výjimečně je falešný. Roky spolužití s lidmi a práce pro lidi měly ohromný vliv na jeho psychiku. Zvláště u drsnosrstých, kteří byli donedávna chováni především pro myslivost.

            Chce-li mít někdo čtyřnožce, který jej bude bezvýhradně poslouchat a vykonávat jeho rozkazy, měl by se poohlédnout po jiném plemeni.

            Hodnota jezevčíka spočívá v jeho vrozených vlohách, které stačí jen trochu rozvinout a nežádoucí chování potlačit a už máme kolegu k lovu. Sám znám odrostlá štěňata, která napoprvé zvládla celkem dobře práci na dohledávce nebo práci na rytíře lesa - divočáky. Viděl jsem i jezevčíky, kteří se poprvé v noře chovali jako ostřílení norníci.

            Mějme na paměti především moudrý přístup a vyhneme se mnoha problémům v dospělosti psa. A budeme-li se psu dostatečně věnovat první rok, vrátí nám to třeba v následujících patnácti letech svého života.

            Jezevčík velmi rychle vyspívá současně psychicky i fyzicky. Měl jsem psa, s nímž bylo možné ve věku 10 měsíců normálně lovit. Neměl již štěněčí chování a jeho ostrost byla skutečně imponující.

            Nesnažme se z jezevčíka udělat automat na loveckou práci, nebo z něj zůstane jen exteriér a jeho samostatný duch se vytratí. Vídal jsem zničené psy, kteří v očích neznalých byli vzorem, na zkouškách dělali všechno, ale které by ke skutečnému lovu nebylo možné použít. Jeden příklad: Na trochu „jiné soutěži“ pes vbíhá do nory. V prvním kotli není liška, ale on předpisově minutu štěká. Jde ke druhému kotli, kde štěká okolo pěti minut, přestože i zde je prázdno. Potom běží ke třetímu kotli a tam neočekávaně naráží na lišku bez zarážky. Pes se v tom momentu otočí a... Chceme takové psy? Je to pes zbavený samostatnosti a dokonale vydrezůrovaný (a vystresovaný).

            Jezevčík je velmi chápavý, ale neznamená to, že mu všechno vysvětlíme verbálně.

            Pawel  L i s i a k

překlad článků z časopisu „Psi loveckých plemen“  L.Fairaislová