 |
| Návrat na "Standard" | |
|
Změny standardu jezevčíka
Nejnověji provedené úpravy a změny standardu nejsou nijak zásadního rázu. Pro snazší orientaci si porovnejme nové znění s předchozím, z 13.3.1998. Některé výrazy souvisí s překladem – není příliš důležité, zda překladatel použije výraz pro ucho jezevčíka slecho či závěs. Ucho se u loveckých plemen obvykle neříká. Z jednoho z úvodních odstavců „Krátký dějinný nástin“ zmizela věta: „S ohledem na dědičné zdraví plemene jsou vrozené vady zraku a sluchu a epileptické záchvaty nežádoucí a musí být vymýceny.“ Nic takového ve standardu nestojí ani na jiném místě, ale spíše než odklonu od tohoto názoru bych to přičítala tomu, že FCI nyní genetickému zdraví čistokrevných psů věnuje celkově daleko větší pozornost, kterou tedy není nutné udávat přímo v jednotlivých standardech plemen psů, které popisují spíše celkový exteriér. Z následujícího odstavce „Celkový vzhled“ bylo vyškrtnuto: „nepůsobí ani zmrzačele, nemotorně nebo v pohybu omezeně, ani lasičkovitě štíhle“. Opět jistě ne proto, že by to nyní standard připouštěl, ale pohyb je dostatečně popsán v jiných odstavcích a zmrzačele již dávno čistokrevní psi, dokonce ani jezevčíci, nepůsobí. U popisu hlavy novela standardu zcela správně požaduje dostatečně širokou a silnou mordu, což jistě neznamená odklon k méně ušlechtilým, širokým či klínovitým hlavám, ale jde spíš o to, aby morda (část hlavy mezi „stopem“ a čenichem) nebyla příliš gracilní (jako třeba u chrta) či krátká (jako například u barváře). V části čelisti/zuby standard nově vyžaduje striktně nůžkový skus jako jediný možný. Klešťový skus prošel ve standardu jezevčíka zásadními zvraty, původně byl žádanější než nůžkový s vysvětlením, že nůžkový má blíže k podkusu, donedávna byl s nůžkovým skusem rovnocenný. Až v poslední, čtyři roky staré novele standardu, byl dáván nůžkovému skusu přednost před klešťovým a v této, nejnovější úpravě je již klešťový skus brán jako nežádoucí a vadný (podobně jako u mnoha dalších plemen). 42 zubů je podle standardu sice ideálním stavem, ale na rozdíl od posledního vydání je zde také výslovně uvedeno, že na M3 se nehledí a v žádném případě jejich absence (ani ve spojení s absencí jiných zubů) nesnižuje ocenění. Z odstavce, popisujícího slecha jezevčíka, vypadlo „ne úzká“ (slecha), slecha špičatá a zřasená se nově objevila přímo mezi těžkými vadami. Trup: horní linie již není požadovaná mírně protáhlá, ovšem nově je vyžadován pevně a dobře osvalený hřbet (tím snad budou penalizováni jezevčíci, kteří v zájmu udržení hmotnosti či míry mají kostru spíše jen potaženou kůží). Podobně i záď má být nově široká a dostatečně dlouhá. Ani to není požadavek „od věci“, protože například ICh.LESAN z Hradu Křivoklátu a mnozí jeho potomci mívali často velmi subtilní zádě, které působily dojmem, že ani k tomuto psu nepatří. Přední končetina: polštářky tlapek jsou požadovány odolné a dobře vyvinuté a zajímavá je i zmínka, že pátý prst sice není funkční, ale nesmí být odstraněn. U jezevčíků se to nevídá, snad jen jako následek úrazu (ke kterému někdy dochází, pes si tento výše umístěný prst natrhne či utrhne), ale vzpomínám si, jak mi ještě nedávno chovatelka a rozhodčí pro teriéry říkala, že solidní chovatel velšů neprodá štěně, které by tyto prsty nemělo odstraněné (podobně jako paspárky u zadních běhů). Také naše hrubosrstá vendénka přicestovala jako štěně z Dánska s těmito prsty kupírovanými. Zadní končetina: vyškrtnut byl požadavek na dobře zaúhlené (!) hlezno, které je nyní požadováno „jen“ silné, šlachovité a suché. Mechanika pohybu: škrtnuto: „Vpředu ani nesbíhají, ani nepádlují, v tlapách nejsou sevřené ani rozevřené. Vzadu ani příliš úzké ani příliš široké, ani kravské ani sudovité.“ Faktem je, že pokud má pes správný postoj končetin, tyto vady v akci obvykle nevykazuje. Osrstění: u hladkosrstého nový standard nepožaduje celkem nesmyslně podsadu, ale chce srst pevnou a tvrdou. Někteří hlaďáci skutečně mají velmi slabou a jemnou srst (podobnou třeba italskému chrtíkovi). U drsnosrstých uvádíme požadavek na obočí „chomáčovité“ což přesněji vyžaduje skutečnost než v minulém překladu uvedené „husté“. U zbarvení zmizel nesmysl „Nos a drápy u hnědých psů hnědé nebo černé“ Hnědák černý pigment mít nemůže a to ani na nose či drápech. Vyškrtnuto bylo také za d) všechny ostatní nejmenované barvy a tak teď můžeme mít jezevčíky pouze ve známých a klasických barvách. U tygrovaných byly doplněny kromě bílých i béžové skvrny, které jsou stejně frekventované jako bílé. U barvy drsnosrstých nově stojí: „světlá až tmavá barva divočáka, jakož i barva suchého listí. Dále platí totéž co pro hladkosrsté." Vady: nový standard toleruje jeden chybějící P2 pouze jako vadu (nechybí-li jiný zub s výjimkou M3, na něž se nehledí). Ocenění nesnižuje absence dvou P1 a na rozdíl od minulé novely opět bez ohledu na existenci či neexistenci M3. Těžké vady: přestavěnost je jako těžká vada brána až když je „silná“. Těžká vada vylučuje zadání i velmi dobré, ale jsou zde mnohé vady, které v zahraničí, ale také u nás někdy nejsou ani důvodem ke snížení známky výborné, natož zadání „dobré“ (pronesený hřbet, špatné zaúhlení). Lépe popisující „roztažené prsty“ zde nahradily v minulém překladu prsty „natažené“ - vadu opisovanou též jako „otevřená či rozevřená tlapa“ Vady osrstění: nově dlouhá srst u hladkosrstých a krátká u dlouhosrstých. Vylučující vady: na první místo se z posledního dostala „velmi bázlivá nebo agresivní povaha“, což ukazuje, jak přísně na vadný charakter Němci pohlížejí. Není divu, že jsou tam špatně oceněni i slušní psi, kteří jsou hysteričtí při kontrole chrupu, napadají rozhodčího či jiné psy nebo naopak vyměšují strachy.
|
|